První roky používání nábytku ukážou o povrchové úpravě dřeva víc než jakákoli prodejní etiketa. Kvalitní úprava se neprojeví tím, že by deska zůstala netknutá, ale tím, jak se opotřebení rozloží a jak hluboko pronikne. U levných výrobků se lak nebo olej začne loupat v rozích, na hranách a v místech, kde se desky dotýkáme dlaní. U kvalitního provedení se povrch spíš zmatní a získá přirozený lesk, aniž by se objevily bílé mapy nebo odřeniny až na holé dřevo.

Rozdíl mezi přirozeným stárnutím a skutečnou škodou je klíčový a lidé si ho často pletou. Pokud chcete vědět, kdy jde ještě o přirozený projev a kdy už o poškození, vyplatí se rozlišovat mezi patinou versus opotřebením nábytku, protože každý z těchto jevů vypovídá o něčem jiném. Patina vzniká rovnoměrně, kopíruje tvar a zůstává v rovině povrchu. Opotřebení je nerovnoměrné, objevuje se v jednom místě a často odhaluje spodní vrstvu.

Sledujte také hrany a spoje. Kvalitní úprava drží na hraně proto, že byla nanesena i na ni, ne jen na velkou plochu. Pokud se hrana začne drolit nebo odlupovat už po roce, šlo o úsporu na materiálu nebo o špatnou přípravu před nánosem. Stejně důležitá je reakce na vlhkost. Dobře ošetřené dřevo po polití vodou jen ztmavne a po oschnutí se vrátí do původního stavu. Nekvalitní povrch vytvoří bílý kruh, který zůstane viditelný i po utření.

Posledním vodítkem je vůně a dotek. Čerstvě ošetřený kvalitní povrch nelepí, nevoní chemicky a po několika měsících se dotekově nemění. Pokud se lepivost vrací nebo se povrch lepí na prsty i po půl roce, je pravděpodobné, že byl použit levný olej, který nevytvrdl. U nábytku z masivu se navíc vyplatí sledovat, zda se dřevo hýbe společně s úpravou, nebo zda mezi nimi vzniká trhlina. Právě tam se pozná, zda byla úprava provedena s ohledem na přirozenou práci dřeva.