Stará dvířka od skříně nebo komody nemusí skončit v kontejneru. Často stačí obrousit, odmastit a položit na ně novou dekorativní vrstvu, která jim vrátí charakter. Jenže ne každý povrch a ne každý motiv se hodí pro stejnou metodu. Rozhoduje materiál dvířek, stav laku, tvar reliéfu a taky to, jestli chcete detailní obrázek, nebo spíš barevný celek. Právě tady se láme volba mezi ubrouskovou technikou a ostatními postupy.

Ubrousková technika je nejčastější volbou, když chcete na dvířka dostat konkrétní motiv – květinu, ornament, výjev. Funguje dobře na hladkém, rovnoměrně nalakovaném povrchu, kde se tenká vrstva papíru ohne bez vzduchových kapes. Pokud jste se s ní nikdy nesetkali, vyplatí se nejdřív zjistit, jak se ubrousková technika na dvířkách dělá bez bublin, protože právě tam vzniká většina chyb. Na hrubém nebo silně profilovaném dvířku se ale ubrousek trhá a motiv se rozpadá, takže je lepší sáhnout po jiné metodě.

Když je povrch členitý, poškozený nebo když chcete jednolitou barvu, je vhodnější šablonování, malba přes šablonu, moření nebo jen nový nátěr se zvýrazněním hran. Tyto postupy lépe kopírují reliéf a nedělají ostré přechody. U dvířek z masivu se často vyplácí zvolit moření a lazuru, které podtrhnou kresbu dřeva, zatímco u dřevotřísky je praktičtější plná barva a ochranný lak. Rozhodně platí, že čím víc struktury povrch má, tím méně se hodí tenká papírová vrstva.

Před samotnou úpravou vždy otestujte postup na zadní straně dvířka nebo na odstřižku. Zjistíte, jak materiál reaguje na lepidlo, moření i lak, a předejdete tomu, že se motiv zvlní nebo odloupne. Ať už zvolíte ubrousek, nebo jinou metodu, připravte povrch stejně pečlivě: obrousit, odmastit, nechat proschnout. Jen tak dekorativní vrstva vydrží každodenní otevírání i čištění.