Ložnice bývá jediné místo, kde se dá domácí kancelář vůbec zřídit. Jenže pracovat v místnosti, která má sloužit hlavně odpočinku, je kompromis, který se rychle vymstí. Večer pak místo usnutí civíte do monitoru a mozek odmítá přepnout do klidového režimu. Klíčové je, kde stůl stojí a co je v jeho okolí.

Stůl patří co nejdál od postele, ideálně do protilehlého rohu nebo k oknu, ne podél čela postele. Pokud to dispozice dovolí, postavte ho bokem ke zdi tak, abyste při práci seděli čelem k místnosti, ne zády k posteli. Zásuvky, kabely a dokumenty se rychle rozlezou po celém pokoji, a proto se vyplatí držet pracovní zónu kompaktní – pomůže i přehled o tom, jak rozptýlení na dosah ruky ovlivňuje schopnost soustředit se u stolu. Čím méně věcí máte na očích, tím snáz se večer od práce odpoutáte.

Světlo rozhoduje ještě víc než poloha nábytku. Během dne potřebujete dostatek denního světla z boku, ne ostrý protisvětl z okna přímo před sebou. Večer naopak vypněte stropní svítidlo a používejte malou lampu nasměrovanou na desku, která neosvětluje celou místnost. Modré světlo z obrazovky v kombinaci s jasným pokojovým osvětlením posouvá biologické hodiny a spánek se pak dostaví později a v horší kvalitě.

Nakonec myslete na to, co se děje po skončení práce. Notebook zavřít, klávesnici uklidit do šuplíku, židli zasunout. Rituál, kterým pracovní místo zmizí z dohledu, dá mozku signál, že den skončil. Pokud stůl zabírá příliš mnoho prostoru a nedá se schovat, pomůže paraván nebo posuvná zástěna. Ložnice má zůstat místem pro spánek, ne skladištěm nedokončených úkolů.